print logo

Keňa: jeden den ze života prodejce streetpaperu

 Street News Service 13 December 2019

Jejím snem je vlastnit řádný příbytek jako její sousedi. Léta honí vítr a není pochyb, že vyhlídky má mizivé, přesto se Elizabeth Ndila, prodejkyně Big Issue (anglicky psaná verze streetpaperu), nevzdává. (1384 Words) - By Njoroge Kinuthia

Share

Dayofavendorkenya_ 4

Ndila persuades a motorist at a parking bay to buy the magazine. Photo: Benard Kimani

Dayofavendorkenya_ 1

Elizabeth Ndila, takes picks copies of the Big Issue Kenya magazine at REM depot in Mitumba slums. Photo: Benard Kimani

Dayofavendorkenya_ 2

Ndila leaves Mitumba, heading to the licenced Karen pitch which is over 10 kilometres away. Photo: Benard Kimani

Dayofavendorkenya_ 3

Ndila looking for customers at Karen shopping centre. Photo: Benard Kimani

Dayofavendorkenya_ 5

No madam: Ndila receives a ‘no thank you’ gesture from a motorist. Some people do not give her a chance to explain herself. Photo: Bernard Kimani

Dayofavendorkenya_ 6

Big Issue magazine a product for all. Ndila approaches a shoe trader located at the pitch her area. Photo: Benard Kimani

Dayofavendorkenya_ 7

Ndila positions herself at the entry of the shopping centre. Photo: Benard Kimani

Dayofavendorkenya_ 8

Ndila stands outside one the shops after making several rounds in the pitch area. Photo: Benard Kimani

Dayofavendorkenya_ 9

Ndila takes a break at one of the road pavements at the shopping centre. Photo: Benard Kimani

Dayofavendorkenya_ 10

Ndila cooking for her family in her house in her Mitumba slums house. Photo: Benard Kimani

Dayofavendorkenya_ 11

Ndila washing clothes. Besides selling the Big Issue, she earns extra money by washing clothes for washes clothes for families. Photo: Benard Kimani

Dayofavendorkenya_ 13

Ndila hawking necklaces which she makes during her free time with a friend. Photo: Benard Kimani

Dayofavendorkenya_ 14

Children at playing at Mitumba slums. In the background is South C estate where, Ndila’s dream residential estate. Photo: Benard Kimani


Žije v kolonii chatrčí stojících opuštěně mezi dvěma symboly blahobytu - malým letištěm Wilson Airport a slušnou rezidenční čtvrtí pro střední třídu South C. Z kolonie je vidět letadla, jak pojíždějí po letištní ploše, přistávají a odlétají jedno za druhým.

Při pohledu zvenčí působí boudy z vlnitého plechu jako zanícený bolák ve scenérii moderního velkoměsta. Možná proto se kolonii říká Mitumba, což v jazyce Kiswahili znamená druhá ruka. A není pochyb, Mitumba má všechny znaky sídliště pro občany druhé kategorie. Ty, kteří vidí a cítí bohatství, ale jako biblický Lazarus žijí z drobků spadlých ze stolu boháče.

Elizabeth Ndila, prodejkyně street paperu Big Issue, je jednou z tisíců, pro něž je Mitumba domovem. Žije zde od roku 2002, kdy se přistěhovala z jiného slumu. Stěžuje si na trápení a strasti života v chudinských koloniích. "Život tady je noční můra. Tvrdě pracujeme, ale dostáváme mizernou odměnu. Všechno je drahé a stojí spoustu peněz, dokonce i na toaletě se musí platit, bez peněz si ani nemůžete dojít na záchod," vysvětluje.

Ale pro Elizabeth nejsou rozmary života v chudobě nic nového. Má třicet osm let a její život se příliš nezměnil od chvíle, kdy před deseti lety přijela do Nairobi hledat štěstí. Stále v pohybu ať už při hledání práce nebo v práci. Během těch let dělala podřadné práce v továrně na balení čaje a jako služka v domácnosti, jen zřídka s výdělkem převyšujícím dva dolary na den.

Navzdory trvalé nepřízni osudu nikdy neztratila naději a nepřestala věřit, že jednoho dne se jí podaří překonat kamennou zeď, oddělující slum Mitumba od elegantní zděné rezidenční čtvrti, a naplnit svůj sen.

"Lidi žijící na druhé straně zdi jsou úplně jako já. Kdo říká, že tam nemůžu žít? Jednou se tam nastěhuji anebo si koupím pozemek a postavím si takový pěkný dům také," říká přesvědčivě.

Elizabeth žije v jedné z chatrčí společně se svým manželem Nicholasem Wambua a jejich dvěma dětmi. Její manžel Nicholas pracuje pro organizaci zabývající se dětmi ulice jako trenér fotbalového oddílu. Jako tisíce jiných i oni jsou squatteři a nevědí, kdy je majitel pozemku z jejich nouzových příbytků vystěhuje.

Elzabeth ale věří, že než se tak stane, život se změník lepšímu. A plně chápe, že překonat dělící zeď bude chtít víc než slova, jedině tvrdá práce ji vybaví svalem financí s nímž zeď přeskočí. Proto vstává denně ráno v pět hodin a poté, co připraví rodině snídani, vyráží hledat nějakou podřadnou práci.

Předtím, než se stala prodejkyní Big Issue, Elizabeth Ndila trávila své dny obyčejně tak, že putovala od domu k domu a nabízela se, že pomůže se špinavým prádlem. Obživa to nebyla, vzhledem k tomu, že jí podobných křižovaly městem tisíce, příliš jistá.

Dnes jako prodejkyně patří k těm několika šťastným,  kteří mají jistotu pravidelné stravy. "Z každého prodaného výtisku Big Issue mám 75 keňských šilinků (něco přes jeden dolar), polovinu z prodejní ceny časopisu," svěřuje se s úsměvem na tváři. "Pokaždé, když vyrazím prodávat, podaří se mi jeden nebo dva výtisky prodat."

Své prodejní místo má v obchodním centru Karen v obytné čtvrti vzdálené deset kilometrů od Mitumby. Nikde blíž prodávat nemůže, protože se časopisu nepodařilo získat povolení k prodeji nikde v okolí.

Obvykle cestuje do města pěšky, protože jízdenka na autobus stojí od třiceti do padesáti keňských šilinků v závislosti na denní době a to si nemůže dovolit.

"Peníze utracené za autobus jsou pro mě vyhozené peníze. Mám děti, které musím krmit," prohlašuje Elizabeth. Procházka do města není nikdy osamělá, společně s ní každý den vyráží na cestu i spousta dalších obyvatel Mitumby - stavební dělníci, služky, hlídači a další prodejci Big Issue. "Celou cestu si povídáme, tak to rychle ubíhá," dodává.

Cestou bojuje s pokušením nabízet časopis kolemjdoucím. Už se jí stalo, že jednou podlehla, a hned padla do rukou místním úředníkům, protože prodávala na nepovoleném místě. Naštěstí je tehdy uprosila a pustili ji.

Ale ani na svém prodejním místě v obchodním centru to Elizabeth nemá lehké. "Je to nekonečný zápas," říká.

"Většina lidí Big Issue nezná a chce po mně, abych jim ho popsala. Někteří chtějí, abych jim ho dala zadarmo, protože nemají peníze. A někteří vám řeknou přímo do tváře, že o časopis nestojí. Bývá to frustrující," stěžuje si. "Ale občas se objeví někdo, kdo chápe smysl Big Issue a z něj se pak stane věrný zákazník." Když Elizabeth neprodává časopis, nabízí kolemjdoucím náhrdelníky vlastní výroby z papíru a korálků.

Navzdory svým frustracím z prodeje Big Issue, Elizabeth věří, že časopis jí nakonec dopomůže splnit si svůj sen. "Myslím si, že když budu dál prodávat tento časopis, vydělám si dost peněz a koupím si pěkný dům."

A její očekávání nemusí být za vlasy přitažené. Vedení Big Issue, které začalo v červnu vydávat časopis po dvouleté pauze, věří, že časopis má dobře našlápnuto a může zazářit už v nejbližší budoucnosti.

"Chceme z Big Issue udělat velkou věc. Chceme z něj udělat hlas mlčící většiny. Chceme z něj mít populární časopis," říká Lilian Maingi, editorka a projektová manažerka. Pokud se bude Big Issue těchto předsevzetí držet, čeká ho zářná budoucnost.

"Chceme stejně jako streetpaper v JAR vycházet každý týden," odhaluje záměry čtrnáctideníku editorka.

Ale připouští, že to nebude procházka růžovým sadem.  Bude třeba nejdříve vyřešit několik podstatných zádrhelů. Prvním je příliš vysoká cena tiskáren v Keni. V současnosti stojí vytištění jednoho kusu časopisu 150 keňských šilinků, přičemž se prodává za 140, což je z obchodního hlediska nesmysl. Vedení časopisu nyní zkoumá možnosti levnějšího tisku v zahraničí.

Druhým problémem je nedostatek zaměstnanců. V malé kanceláři Big Issue v Shalom House na Ngong Road v Nairobi najdeme vedle editorky pouze dva lidi. Pana Cosmase Nduvu, sociálního pracovníka, a jeho pomocníka. Články do časopisu píší příležitostní dopisovatelé.

Nakonec je třeba přimět keňskou vládu, aby pochopila, čemu streetpaper slouží, a ocenila to. Vláda by měla Big Issue podporovat, protože narozdíl od jiných periodik tento časopis bezprostředně zvedá životní úroveň chudých a zranitelných. "Vláda by měla začít myslet jinak, pokaždé, když jdeme žádat o pomoc, přibouchnou nám dveře před nosem," pokračuje editorka. Podle ní by například městský úřad měl povolit prodej Big Issue v centru města a snad i zvážit výši poplatků za povolení k prodeji. Keňané by měli podpořit bezdomovce zakoupením časopisu.

Ačkoliv neexistují spolehlivé statistické údaje, je zřejmé, že bezdomovectví a nedostatek slušného a dostupného bydlení je v Keni kardinální problém. Podle Erica Makokhy, ředitele nevládní organizace Shelter Forum, která prosazuje právo na slušné a dostupné bydlení, nejhorší je situace v městských oblastech. Nicméně i na venkově stále více chybí možnosti kvalitního bydlení a tisíce ildí je tak nuceno žít v nelidských podmínkách v rozpadajících se chatrčích bez vody a kanalizace. Zoufalá úroveň bydlení podle Erica Makokhy negativně ovlivňuje zdraví a produktivitu obyčejných lidí.

Bytová krize zesílila v roce 2008 v období povolebního násilí a nepokojů, během nichž zahynulo přes tisíc lidí a šest set tisíc zůstalo bez přístřeší, když jejich příbytky byly zničeny. Vláda slíbila, že se o ně postará do konce roku 2010, ale svůj slib nesplnila.

Podle údajů OSN žije téměř polovina obyvatel hlavního města Nairobi ve více než stovce slumů a v nelegálních koloniích.

Vláda i nevládní organizace se pokoušejí zvýšit životní úroveň lidí žijících ve slumech. Napříkad v rámci Programu zkvalitňování keňských slumů (KENSUP), zahájeného v roce 2000, byli někteří z obyvatel Kibery, největšího slumu v Africe, přestěhováni do tří set nově postavených bytů.

Podle Ministerstva bydlení je ale každoročně zapotřebí postavit sto padesát tisíc nových bytů pro nízkopříjmové skupiny, aby se bytová krize vyřešila. Nicméně podle Národní korporace bydlení trh dokáže zajistit maximálně třicet tisíc nových bytových jednotek ročně. Poptávka tudíž výrazně převyšuje nabídku, díky čemuž rostou ceny bydlení do výšin pro nízkopříjmové skupiny nedostupných.

I když Eric Makokha vládu chválí za snížení daňové zátěže ve stavebnictví, tvrdí, že by měla poskytnout ještě více pobídek pro soukromý sektor, aby nastartovala výstavbu bytů pro nízkopříjmové nájemníky. Pobídky by měly zahrnovat i nabídku připravených stavebních pozemků developerům, což by podle něj pomohlo snížit náklady na bydlení.

 Other Language Versions

SNS logo
  • Website Design