print logo

Smetiště v Lusace – živná půda pro choleru

 Street News Service 20 January 2019

Mouchy rojící se kolem obrovských hald odpadků jsou v Lusace běžnou podívanou. Úřady hlavního města Zambie totiž nezajišťují svoz ani poloviny městského odpadu. Většina odpadu je spalována nebo zakopávána na dvorcích, nebo vyhazována na nelegální skládky. Výsledkem je zvýšený výskyt cholery a jiná zdravotní rizika. (1111 Words) - By Jorrit Meulenbeek

Share

SNS_EU_Lusaka_wasteland _4

Scavengers looking for recycling materials at Lusaka's only official dump site. “I come here every day. Chinese businessmen pay us for the materials we bring in.” Photo: Jorrit Meulenbeek

SNS_EU_Lusaka_wasteland _1

One of the overflowing sponsored bins, a result of the Keep Zambia Clean campaign. Photo: Jorrit Meulenbeek

SNS_EU_Lusaka_wasteland _2

A smoking dump site in Garden compound, just next to the road. Photo: Jorrit Meulenbeek

SNS_EU_Lusaka_wasteland _3

Walking past burning garbage has become an everyday experience for most Lusaka residents. Photo: Jorrit Meulenbeek

SNS_EU_Lusaka_wasteland _5

At the Chunga waste disposal site most waste remains on the surface, because the site management lacks excavators and other equipment. Photo: Jorrit Meulenbeek

SNS_EU_Lusaka_wasteland _6

Scavengers at the Chunga waste disposal site even cook surrounded by waste, while they look for recycling materials. Others come to look for expired food products that can still be used. Photo: Jorrit Meulenbeek

SNS_EU_Lusaka_wasteland _7

At the Chunga waste disposal site most waste remains on the surface, because the site management lacks excavators and other equipment. Photo: Jorrit Meulenbeek

SNS_EU_Lusaka_wasteland _8

Dirt piling up at the entrance of Chunga waste disposal site. Photo: Jorrit Meulenbeek

SNS_EU_Lusaka_wasteland _9

Garbage dumped by the roadside in Chawama compound, one of the areas where cholera emerges every year. Photo: Jorrit Meulenbeek

SNS_EU_Lusaka_wasteland _10

A popular illegal dumping site, just next to the railway in Chawama compound. Photo: Jorrit Meulenbeek

SNS_EU_Lusaka_wasteland _11

Just across from where people live and children play, residents of Chawama compound dump their trash in an abandoned quarry. Photo: Jorrit Meulenbeek


Koncem roku 2007 zahájil prezident Mwanawasa ambiciózní kampaň "Za Zambii čistou a zdravou". O tři roky později je nejviditelnějším výsledkem pár popelnic na hlavní třídě Lusaky Cairo Road a v několika dalších bohatých čtvrtích. Jenže popelnic je málo a skoro stále jsou přeplněné a obklopené hromadou smetí.

Pro většinu Zambijců slouží jako kontejner na odpadky škarpa u cesty. Nezdá se, že by se kdokoliv styděl nebo považoval za nepatřičné házet odpadky tam, v chudších čtvrtích nebo v okolí tržnic jsou k vidění celé kupy zapáchajícího odpadu. Někdy dorůstají rozměrů smetištních hald a to jen pár kroků od míst, kde lidé nakupují potraviny.

"Lidi jednoduše stáhnou okénko u auta  a vyhodí prázdnou lahev ven," říká taxikář Ricky Mukube. "Dokonce i já to dělám. Vím, že je to špatné." Protože procestoval také sousední země, ví, že Zambie je na tom s odpadem nejhůře. "V Botswaně je mnohem čistěji. Tam, když vás chytnou, jak vyhazujete něco na ulici, dostanete pokutu. V Zambii jsme hodně pozadu."

Když před osmi lety problém s odpadem vrcholil, rozhodla se Městská rada Lusaky zásadně změnit svůj přístup a odvoz odpadků si objednala u soukromých firem. Ty vycítily příležitost a výsledky se dostavily. V roce 2001 bylo odvezeno pouhých osm až patnáct procent odpadu, nyní je to přes čtyřicet.

Michael Kabungo, environmentální manažer Správy městského odpadu v Lusace, bez váhání přiznává, že tento nárůst proběhl především v bohatších městských čtvrtích. Jejich obyvatelé si přejí a mohou zaplatit odvoz odpadků. V rozlehlých osadách, kde žije chudina, problém zůstává neřešený. "Soukromý sektor se nezajímá o poskytování služeb v těchto oblastech."

Malé komunitní firmy se nyní pokouší zaplnit tuto mezeru. Platí sběračům s dvoukoláky a nákupními vozíky, kteří ručně shromažďují odpad a transportují ho na centrální překladiště, odkud si ho v kontejnerech odváží Správa městského odpadu. Za každý naplněný kontejner se platí na místě.

Odpad v kontejnerech putuje na jedinou legální skládku v Lusace, obrovské smetiště Chunga. Ani tady není situace ideální, přestože část skládky byla revitalizována, Enviromentální rada Zambie (státní úřad dohlížející na ochranu životního prostředí) kvůli skládce zažalovala lusackou radnici.

Obyvatelé okolních osad si zvykli chodit na skládku sbírat recyklovatelné suroviny a (což je nejhorší) také potraviny. V období dešťů je příjezd tak rozbahněný, že se nákladní vozy na skládku nedostanou a musí náklad s odpadem vysypat ještě před vjezdem na smetiště. Protože radnice nevlastní bagry ani rypadla, většina opadu se nazahrabává a zůstává na povrchu.

Jakkoliv je situace v Lusace varovná, stále je zářivým příkladem pro většinu oblastí v Zambii, kde se v podstatě žádný svoz komunálního odpadu nekoná. Ale nikde není tak vysoká hustota zalidnění jako v Lusace.

Po měsících extrémních veder přináší období dešťů všem úlevu, ale kombinace vlhkosti a vysokých teplot dělá z hromad odpadu výtečnou živnou půdu pro nemoci jako cholera.

Vláda právě oznámila první výskyt cholery v Kanyamě a Chawamě, dvou přeplněných osadách na předměstí Lusaky. Stejně jako v řadě dalších osad ani tady odvodňovací systém nestačí odvádět přívaly dešťové vody. Tomu brání i množství plovoucích odpadků, které ucpávají potrubí a odtoky.

"Rok co rok to končí tak, že vláda místní nuceně evakuuje a musí se o ně postarat," říká Irene Lungu z Enviromentální rady Zambie. "To stojí hodně peněz, které by bylo lepší věnovat na řešení komunálního odpadu."

Chimba Chileshe, obyvatelka Chawamy, si s nebezpečím nákazy cholerou velké starosti nedělá. "To se stane akorát, když si nedáváte pozor." Přesto považuje odpad za velký problém a sama neví, kam ho má vyhazovat.

Nyní zpravidla používá, stejně jako většina sousedů, jámu za domem. Ale to je úředně zakázáno a v období dešťů jsou kontroly častější. Další oblíbenou možností je vyhazovat tašky s odpadky u železniční tratě. "To dělá hodně lidí, ale když vás chytnou, můžou vás také odvést na policii."

Oba dva, manažer odpadu Kabungo i environmentalistka Lungu zdůrazňují, že především se musí změnit přístup Zambijců. "Lidé si tady myslí, že svoz odpadu je služba, kterou by vláda měla poskytovat zdarma, ale ono to stojí peníze."

Jak se skládky a smetiště postupně zaplňují a není už kam odpad vyhazovat, problém se podle Kabunga stává naléhavějším. Lidé si pomalu uvědomují zdravotní rizika a jsou stále ochotnější zaplatit, aby se zbavili vlastních odpadků. "V období dešťů objem svezeného odpadu narůstá, protože se lidé obávají nemocí."

"Možná už za to brzy budeme muset začít platit," připouští Chimba Chileshe. Skutečně o tom uvažuje? "Někdy ano," usmívá se.

Skutečností zůstává, že většina Zambijců žije pod úrovní chudoby a platit za odvoz komunálního odpadu si jednoduše nemůže dovolit. Přitom vláda nemá ani technické prostředky, aby zvládla odvézt a ekologicky zpracovat veškerý odpad, takže jedinou nadějí zůstává komunitní iniciativa, případně dobrý nápad v hlavě některého z politiků.

Zaměřit se na zdroje odpadu

Bez ohledu na to jak velké úsilí vláda vynaloží, samotný svoz odpadu nikdy úplně zambijský problém nevyřeší. Proto se teď rozhodla soustředit na omezení produkce a použití nerecyklovatelných materiálů.

Zambie se v této oblasti zpožďuje za ostatními státy v regionu. Zatímco sousední Rwanda plastikové sáčky prakticky postavila mimo zákon a v JAR musí lidé za sáčky v supermarketech platit, v Zambii si pomocníci u kas z balení do pytlíků udělali sport a balí téměř každý kus zakoupeného zboží do zvláštního sáčku. To se má od nynějška změnit, parlament schválil 10% daň na dovoz plastů s platností od ledna 2011.

"Nemají na vybranou, musí své zákazníky přinutit za sáčky platit. A pak už je nebudou chtít. My z toho máme velkou radost," říká Irene Lungu z Environmentální rady Zambie.

O tohle se Rada po celou dobu snažila. Teď se zasazuje za další krok, přijetí systému Rozšířené odpovědnosti výrobce. Tenhle nápad původem ze Švédska znamená, že výrobci jsou zákonem nuceni omezit použití nerecyklovatelných materiálů, vyvíjet metody recyklace anebo alespoň platit za likvidaci odpadu.

Správně stimulující průmysl má příznivé perspektivy. Příkladem je recyklace kovošrotu. "Před několika lety jste mohli vidět hromady železného odpadu kolem Lusaky," vysvětluje Irene Lungu. "Ale od chvíle, co tady otevřeli závod na zpracování kovošrotu, už žádné nenajdete. Lidi dostávají za šrot zaplaceno, tak ho posbírali a odnosili."

Podle Irene Lungu legislativní rámec v mnoha případech už existuje. "Na papíře jsou naše předpisy správné, ale jejich uskutečňování v praxi stále pokulhává."

 Other Language Versions

SNS logo
  • Website Design