print logo

Širší rodina: požehnání, nebo břemeno?

 Street News Service 23 March 2019

Tradiční struktura širší rodiny se v současné Zambii dostává pod tlak. Péče o vzdálené příbuzné už není tak běžná jako dříve. (941 Words) - By Jorrit Meulenbeek

Share

SNS_Theextendedfamilyblessingorburden 1

Peggy Kapanda with her ‘extended family: her own three sons and the two daughters to her aunt she took into her home. Photo: Jorrit Meulenbeek

SNS_Theextendedfamilyblessingorburden 2

Peggy Kapanda with her ‘extended family: her own three sons and the two daughters to her aunt she took into her home. Photo: Jorrit Meulenbeek


Foto: Peggy Kapanda se svou širší rodinou: třemi syny a dvěma mladšími sestřenicemi.

Peggy Kapanda má na dětství strávené u strýčka špatné vzpomínky. Zacházeli s ní jako s dítětem druhé kategorie. A to ji přimělo k tomu, aby sama byla v dospělosti lepší náhradní matkou. Společně se svým manželem pečuje ve svém skromném příbytku v Lusace kromě tří vlastních o další dvě děti navíc.

"Jsou to děti mé tety," vysvětluje Peggy. Dorothy, která chodí do posledního ročníku střední školy, nemohla navštěvovat školu ve vesnici, kde žila. Nejbližší škola byla daleko a po smrti otce rodina neměla prostředky ji tam posílat.

Pro Peggy, která je profesí učitelkou, bylo v takové situaci přirozené postarat se o sestřenici. "Kdyby zůstala ve vesnici bez vzdělání, už by se provdala a měla by nevím kolik dětí. Je mi líto těch, kteří nemají školu ani budoucnost."

Zatímco teta je Peggy upřímně vděčná, lidé tady ve městě ji často nechápou. "Podle nich je to vyhazování peněz. Proč vzdělávat děti, které u mě nezůstanou, aby se později na oplátku postaraly o mě? Ale kvůli tomu to nedělám."

Starat se o vzdálené rodinné příslušníky bývalo v Zambii, stejně jako ve většině afrických kultur, běžné. Nehledě k tomu, jak chudý člověk je, stále se předpokládá, že převezme zodpovědnost nejen za své nejbližší, ale v případě potřeby i za vzdálenější příbuzné, členy takzvané širší rodiny.

V Zambii mají jedno místní rčení, které to hezky vystihuje: "Šaty mohou být příliš malé na to, aby jste se o ně podělili, ale jídlo nikdy." A pokud jsou rodinní příslušníci movití, je tradiční se na ně obracet o podporu. Ale v posledních letech se tyto kulturní zvyklosti začaly pomalu měnit, protože lidé více vnímají nevýhody takového uspořádání.

Jack Kampole, komunikační konzultant a videoproducent, který řídí vlastní podnik v hlavním městě Lusace, dobře zná tlak a napětí vyvolané rodinným očekáváním. Jeho tvrdá práce se mu vyplatila, mohl své ženě a svým dvěma dětem postavit dům v lepší čtvrti.

"Pracoval jsem a vydělával už před svatbou. A platil školné a všechno možné svým příbuzným, ale když jsem se chystal oženit, řekl jsem svým bratrům, že teď budu mít svou rodinu a budu si muset dělat vlastní plány."

Momentálně u něj jeden z bratrů bydlí, ale přesto si někteří členové rodiny myslí, že by mohl dělat víc. Že v jeho domě je dost místa pro více bratrů.

Collins Phiri, který přišel do Lusaky z provincie Copperbelt hledat nové příležitosti a teď vlastní taxislužbu, má podobné zkušenosti.

Pochopil, že pokud chce samostatně podnikat, nejlepší je odstěhovat se z města, kde žije jeho rodina. Jakmile totiž začne vydělávat, prosby a žádosti o pomoc ze strany rodinných příslušníků ho budou neustále brzdit a nedovolí mu nic ušetřit a investovat do podnikání.

Nevládní organizace a církve volají po návratu systému širší rodiny zejména proto, že v zemi žije enormní množství sirotků.
Podle vládních údajů následkem epidemie HIV je v zemi  něco mezi 750 000 a 1 200 000 sirotků. Průzkum prováděný v Kitwe, zambijském druhém největším městě, odhalil, že téměř pětina dětí mladších čtrnácti let nevyrůstala se svými rodiči.

"V našich programech vyhledávání příbuzných sirotků a dětí z ulice se nám často podařilo rodinné příslušníky nalézt," vypráví Teddy Masuwa pracující pro nevládní organizaci pomáhající dětem Macnet Zambia. "Ale v mnoha případech příbuzní odmítli dítě převzít do péče."

"Myslí si: vy jste nevládka, vy musíte mít spousty peněz od dárců, tak proč se o ně nepostaráte vy?"

S tímhle přístupem se Teddy Masuwa setkává především ve městech. "Na venkově systém širší rodiny stále funguje, protože je tam zapotřebí každé ruky. A když je sirotek chlapec, každý strýc si ho rád vezme, aby mu pomáhal na poli. Ale lidé ve městech v tom nevidí žádný užitek. Vidí akorát další hladový krk."

Teddy Masuwa viní kulturu kapitalizmu, která vytlačuje duch "Afrického humanizmu", který propagoval prezident a "otec národa" Kenneth Kaunda přes čtvrt století po získání nezávislosti. "Byli jsme zvyklí držet spolu. Pro nás to nebyli tety a bratranci, ale mámy a bratři."

"Dnes si většina lidí myslí, že nejlepší je soustředit se sám na sebe a svoje podnikání, ale já si myslím, že to není pravda. Jeden bez druhého se neobejdeme."

 

Překlad: Dagmar Kocmánková

 Other Language Versions

SNS logo
  • Website Design