print logo
  • Username:  
    Password:  

Chránit posla

 INSP 19 September 2019

Když chudobou stižený Jižní Súdán získal v červenci nezávislost, seznam jeho priorit byl obrovský. Bezpečnost, zásobování potravinami, zdravotní a lékařská péče, vzdělání a infrastruktura, to všechno bylo třeba naléhavě řešit. Starat se o mediální krajinu vypadalo jako ztracená bitva, nicméně jedno nezávislé rádio ve městě Juba už nyní vysílá. (906 Words) - By Danielle Batist

Share

SNS_Sudan Story 1

Emmanuel Tombe at work in the Radio Bakhita studio.Photo: Simon Murphy

SNS_Sudan Story 2

Catherine Baatingo and Emmanuel Tombe in front of Bakhita’s radio mast (Portrait picture - Download to see full image).Photo: Val Morgan


Devatenáctiletý Roger Alfred vyrůstal s představou, že žurnalistika je nebezpečná. Říkat pravdu znamenalo riskovat život. V Jižním Súdánu nezávislá média během občanské války neexistovala. Kterýkoliv novinář pokoušející se kritizovat vládu na severu byl potrestán, nebo dokonce zabit. Kritičtí reportéři se v osmdesátých a devadesátých letech stali oběťmi brutálního režimu. Jednou z obětí byl i Rogerův otec.

Roger byl ještě dítě, když jeho otce zavraždili, ale pamatuje si každý detail tragického příběhu. Jako předseda Výboru pro spravedlnost a mír v jihosúdánském hlavním městě Juba jeho otec bojoval za nezávislost na mezinárodní úrovni. Na vrcholu druhé občanské války psal články do novin a posílal dopisy do OSN, v nichž vyzýval k zastavení násilí v Jižním Súdánu. Když se zprávy o jeho činnosti donesly do Chartúmu, začaly přicházet varovné signály. Nedbal na to a pokračoval v práci až do onoho osudného dne. Roger hledí někam do dálky, když se ve vzpomínkách vrací ke ztrátě otce: "Zabili ho. Jen tak. Mysleli si, že je potížista."

Aktivity jeho otce měly na život mladého Rogera silný vliv. V zemi, v níž nezávislá média stále v podstatě neexistují - navzdory mírové dohodě z roku 2005 - se Roger rozhodl kráčet ve šlépějích svého otce a stát se žurnalistou. Krátce před lednovým referendem o nezávislosti Jižního Súdánu začal pracovat v Rádiu Bakhita, komunitním vysílání provozovaném organizací Sudan Catholic Radio Network (Súdánská katolická rozhlasová síť).

S podporou Skotského katolického fondu mezinárodní pomoci (SCIAF) Rádio Bakhita připravovalo před referendem o odtržení programy propagující mírové řešení. Své vysílání stanice zahájila v roce 2006 v malém studiu, které se celé vešlo do dvou přepravních kontejnerů. Dnes má 700 000 posluchačů. Díky sedmdesát dva metrů vysokému stožáru vysílače má dosah až 150 mil od Juby. Vysílání je v angličtině a arabštině, ale také v místních jazycích Dinka a Bari. Rozhlas je nejefektivnější a nejmasovější médium v Jižním Súdánu. Úroveň negramotnosti na jihu země je vysoká, dva ze tří obyvatel neumějí číst ani psát. Mnoho lidí ale má přenosný tranzistorák darovaný nějakou charitou. Poslech rádia bývá společenským zážitkem - často se kolem přístroje shromáždí šest až sedm zvědavců a společně sledují program.

Stejně jako Roger, i moderátor Emmanuel Tombe (22) ví z první ruky, jaké nebezpečí představuje svoboda projevu. Také jeho otec byl potrestán za kritiku režimu. Když zorganizoval mírový protest, byl zatčen jednotkami severní pravidelné armády a odvlečen do nechvalně známého "Bílého domu", mučírny a vězení na utajovaném místě, odkud se ještě nikdo nevrátil.

V loňském roce během voleb vláda uzavřela Rádio Bakhita a odvezla vybavení. Nepodařilo se jí však změnit Emmanuelův postoj: "Akorát se nám snaží nahnat strach. Nemají nás v lásce, protože nabízíme pomoc jejich vlastním lidem, od kterých potřebují, aby je volili. Když Al Bašír navštívil jih, komunikoval pouze se zahraničními novináři, kteří přiletěli s ním, s námi ne. My jsme pro naše vysílání museli získávat informace od cizích reportérů. To jen dokazuje, jak široký dopad má naše vysílání."

Také hlasatelka Catherine Baatingo (23) souhlasí: "Nás poslouchají všechny vrstvy společnosti. Lidé si někdy myslí, že jsme katolický rozhlas, ale my se věnujeme všem aspektům života. Naši posluchači jsou katolíci i nekatolíci. Máme telefonáty jako ´Jsem Hassan a volám z místa XY´ (typický muslim, pozn. překl.), naše programy jsou zajímavé pro všechny. Hrajeme i hudbu, abychom poskytli lidem úlevu."

V úsilí za nezávislost Jižního Súdánu se Rádio Bakhita zabývalo otázkami, které trápily téměř každého, ale bál se na ně zeptat. Catherine Baatingo vysvětluje: "Odpovídali jsme na dotazy posluchačů, jako co se stane uprchlíkům po návratu domů? Patří jim stále ta půda, kterou tak dávno opustili? A když budu hlasovat za oddělení Jižního Súdánu a jsem ženatý s osobou ze severu, musím se vrátit? Řešili jsme záležitosti národní identity, kterou teprve musíme vybudovat."

Emmanuel připouští, že to v zemi poničené pěti dekádami občanské války není lehký úkol: "Lidé v Súdánu nemyslí na jednotu. My jako žurnalisté umíme vybalancovat informace a vidět věci z různých stran, ale většina lidí tohle nedokáže. Myslí jenom na to, kolik rodinných příslušníků ztratili."

Catherine přitom věří, že lze lidi sjednotit, protože všichni z jihu sdílejí společnou touhu po nezávislosti. "Lidé se mě ptají, proč je pro jihosúdánce nezávislost tak důležitá? Stejně tak se můžete zeptat sami sebe, jestli by jste raději vlastnili dům, ve kterém bydlíte a dělali si co chcete, nebo by jste dali přednost tyranovi, který vám poroučí? Taková je naše volba,vlastně to žádná volba není."

Pokračuje: "Děláme pořady s dětmi, které čtou ve vysílání svá přání a poselství své nové vlasti. Třeba ´Nechceme už žádnou válku´. To s lidmi pohne, ať už pocházejí z jakéhokoliv prostředí."

Emmanuelovi je role Rádia Bakhita v nezávislém Súdánu jasná. Odteď už to není ´sever proti jihu´, napříště je úkolem sjednotit lidi na jihu. "Kmenové spory rozdělovaly jižní oblasti po celou dobu války, nyní je na čase spojit síly," říká Emmanuel. "Musíme pomoci lidem, aby se smířili."

Mezitím Roger Alfred téměř dokončil kurz editora zpravodajství. Podle něj potřeba nezávislých médií v Jižním Súdánu je teď naléhavější než jindy. "Teď máme poprvé svou vlastní vládu. Lidé v Jižním Súdánu potřebují být informováni o tom, co vláda dělá dobře a co špatně. To, co se stalo mému otci, mě posílilo. Myslím, že kdyby mě dnes viděl, byl by na mě hrdý."

Foto titulky

1. Emmanuel Tombe ve studiu Rádia Bakhita. Foto: Simon Murphy

2. Catherine Baatingo a Emmanuel Tombe před stožárem rozhlasového vysílače Rádia Bakhita. Foto: Val Morgan

Skotský katolický mezinárodní fond pomoci (SCIAF) je jednou z hlavních skotských agentur věnujících se humanitární pomoci některým z nejchudších lidí na světě, bez ohledu na jejich náboženské vyznání. Založena byla v roce 1965 a nyní pracuje v šestnácti zemích Afriky, Asie a Latinské Ameriky. V roce 2010 SCIAF v rámci projektů rozvoje a dlouhodobé pomoci poskytla péči téměř půl miliónu lidí zasažených válečnými konflikty, hladomory a nákazou virem HIV. Pomoc zahrnovala osivo, nářadí a hospodářská zvířata pro zemědělce, výcvik dovedností a drobné úvěry podnikatelům a v neposlední řadě zdravotní péči, naléhavou pomoc a poradenství obětem války a přírodních katastrof. Doma se SCIAF věnuje osvětě a kampaním proti globální chudobě a nespravedlnosti, globálnímu oteplování a propaguje fair trade. Od roku 1986 SCIAF spolupracuje v Jižním Súdánu s místními partnery a v roce 2007 otevřel v Jubě, hlavním městě Jižního Súdánu,  svou první zámořskou pobočku. Ve své práci se soustřeďuje na pomoc nejzranitelnějším členům společnosti včetně nedávných navrátilců, žen, postižených a obětí války, aby mohli hrát plnohodnotnou roli v příštím rozvoji a rekonstrukci země.

Pokud chcete přispět na práci SCIAF v Súdánu i jinde ve světě, navštivte stránkywww.sciaf.org.uk nebo volejte 0141 354 5555.

 Other Language Versions

SNS logo
  • Website Design