print logo
  • Username:  
    Password:  

‘Ekoděti’ usilují o zelenější budoucnost Afriky

 INSP 08 February 2019

Zatímco delegáti z celého světa byli zabráni do rokování na Konferenci COP 17 v Jihoafrické republice, skupina senegalských dětí se bez velkého povyku věnovala svým záležitostem. Vlastníma rukama děti pomáhaly životnímu prostředí. (844 Words) - By Amanda Fortier

Share

SNS_Eco kids

Students tear paper before making paper briquettes​. Photo: Amanda Fortier

Jedenáctiletá Hija Aida Kone přešlapuje nad plastovým vědrem plným papíru, skořápek od buráků, pilin a vody. Nazouvá si pár ostře žlutých bot na vysokém podpatku, k nim ladící sukni a tričko. Hlavu si ovázala dlouhým černým šátkem, který lemuje její usměvavou tvář. Už za okamžik bude mít své malé ruce zapatlané lepkavou hnědobílou pastou. Přitom se nemůže dočkat.

Není to poprvé, co Hija připravuje tuhle papírmašovou směs. Je jednou z padesáti žaček Baolského environmentálního centra, lokálního sdružení věnujícího se ochraně životního prostředí v Diourbel, městě vzdáleném několik hodin jízdy vozem na severovýchod od Dakaru, v jedné z nejsušších a nejteplejších oblastí Senegalu. Každou sobotu ráno se zde schází skupina dívek a chlapců vybraných z těch nejlepších žáků a žaček místních škol a věnují celé dopoledne studiu vstupů a výstupů environmentálního vzdělávání. Dnes vyrábí papírové brikety. Jedná se o malý projekt spojený s velkým očekáváním, měl by trvale změnit život místních obyvatel a jejich vztah k životnímu prostředí.

"Myslím, že tenhle projekt je výjimečný tím, že kombinuje různé prvky a uplatňuje komplexní přístup k environmentální práci," vysvětluje April Muniz, dobrovolnice z Mírových sborů a koordinátorka projektu papírových briket.

April Muniz sedí ve stínu stromů na dvoře Baolského environmentálního centra. Venku se v poryvech větru zvedají oblaka prachu a písku a polední slunce začíná nesnesitelně žhnout.

"V rámci projektu řešíme problém zacházení s odpadem a jeho recyklace, otázku opětovného zalesňování a problém využívání alternativních paliv," říká April Muniz. "Jedná se o projekt, který na sebe dokázal nabalit řadu koncepcí a nápadů, které jsme se pokusili zhmotnit tak, aby si na ně děti mohly skutečně sáhnout."

S použitím starých pytlů na rýži děti sbírají papírový odpad na školách, doma i v sousedství a jednou týdně je nosí do Baolského centra. Tady následuje tříkrokový proces výroby papírových briket. Papír je roztrhán a rozřezán na malé kousky, do směsi se přidají další ingredience a vzniklá hustá papírová pasta se následně tlačí do forem a nechá se na slunci vyschnout. Výsledek celého procesu - papírové brikety se používají jako náhrada dřevěného uhlí, plynu a dřeva na zátop. Každá briketa vydrží hořet dostatečně dlouho na přípravu běžného místního pokrmu z rýže a ryb, přičemž výrobní náklady nepřekračují několik centů. V oblastech, kde lidé platí za dřevěné uhlí tolik jako za rýži, představují papírové brikety laciné řešení, které je současně šetrné k životnímu prostředí.

"Děti sledují, co se kolem nich děje a jak se jejich rodiče chovají a žijí," říká Ibrahima Faye, prezidentka Baolského centra, která v Diourbel žije už třicet pět let. "Jejich rodiče zažili nejméně dvě až tři období sucha, která úplně změnila chování a zvyklosti místních. To znamená, že zdejší děti nemají žádnou představu o tom, jaké bylo Diourbel v minulosti. Teď tady trpíme naprostým nedostatkem sanitačních zařízení, všeobecnou neúctou k pravidlům a brutální mírou chudoby, která dokonce ničí rodinné svazky."

Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let se regionem přehnala masívní sucha, která zničila úrodu hlavních místních plodin prosa a burských oříšků. Oblast, která kdysi bývala zemědělskou základnou Senegalu, se následkem klimatických změn stala neúrodnou pustinou. Teploty zřetelně vzrostly, odhadem o 1,5 stupně, a celkový úbytek srážek se pohybuje mezi dvaceti a třiceti procenty. Před lety bývala krajina pokrytá vegetací, dnes je půda tvrdá a písčitá. Pole jsou vyprahlá, neúrodná a povaluje se na nich smetí.

"Lidé tady obecně neumějí s odpadky zacházet," vysvětluje Moussa Diallo, ředitel jedné ze základních škol v Diourbelu, který přiznává, že ani jeho škola nevlastní kontejnery na odvoz odpadků. "Nemají to v hlavě správně nastavené, jak nakládat s odpadem. Ale dokonce, i když se chovají správně, naráží na jiný problém - jak se odpadků zbavit. Dnes to probíhá tak, že odpad vyváží chudí na svých povozech a dvoukolácích."

Baolské environmentální centrum plánuje představit projekt s papírovými briketami více než pěti stovkám žen z okolních vesnic. Podle Ibrahim Faye musí ale postupovat pomalu a trpělivě, protože změnit navyklý přístup si žádá svůj čas.

S dětmi je to jiné, ty se učí rychle.

"Já jsem tady strašně ráda," přiznává Awa Deme, dívenka sedící naproti Hije. "Každý týden se sem moc těším a pokaždé sem hrozně spěchám."

 Other Language Versions

SNS logo
  • Website Design