print logo
  • Username:  
    Password:  

Albinismus na ulicích Nairobi

 INSP 02 February 2019

Sedí na špinavém chodníku nedaleko starodávné hasičské zbrojnice na Tom Mboya Street v Nairobi. V náručí drží několik měsíců staré dítě. Žebrá u kolemjdoucích drobné, semtam se někdo smiluje a hodí minci do klobouku. Poděkuje, i když ví, že důvodem není miminko, ale její barva kůže. (774 Words) - By Rosa Parks

Share

SNS_Albinism on the streets of Nairobi

National Coordinator of the Albinism Society of Kenya Mr. Mwaura M. Isaac. Photo courtesy of Rosa Parks

Prohlížet si a okukovat pouliční žebráky není v Nairobi běžné. Ostatním matkám bez domova žijícím na drsných ulicích Nairobi jen málokdo věnuje druhý pohled. Pouliční mámy - tak se jim říká v kenštině - žijí v opovržení, protože společnost věří, že si samy vybraly tvrdý život na ulici. Že mají domovy, do kterých se mohou uchýlit, ale raději žebrají po ulicích, než by se živily poctivou prací.

Ale tato pouliční máma je jiná. Má jinou barvu kůže a to vyvolává zájem a zvědavost kolemjdoucích. Někteří ji nazývají "mzungu" (výraz v jazyce Kiswahili pro bělocha), jiní jí říkají "chotara" (hovorové označení míšence v kenštině). Ve skutečnosti není ani jedno, ani druhé. Trpí vrozeným albinismem, chorobou, při níž se nevytváří pigment v očích, kůži a vlasech.

O sobě odmítá hovořit a kategoricky zakazuje fotografování. Jsme v Nairobi a já nemám ponětí, kdo se o ni stará nebo ji hlídá a jestli mi nebudou dělat potíže, že jsem ji "zvěčnila". Později se od někoho dozvídám, že tato žena ani není místní, že pochází z Tanzanie a do Keni přicestovala pravděpodobně ze dvou důvodů: zaprvé věřila, že zde je pro ni bezpečněji, a zadruhé, že si žebráním v Nairobi ekonomicky polepší.

Ať už je pravda jakákoliv, lidé postižení albinismem se ve Východní Africe setkávají s diskriminací na mnoha úrovních. Koluje zde nespočetné množství pověr a povídaček o albinotických jedincích. Většina mýtů je negativních a je spojena s kulturními stereotypy zakořeněnými v afrických společenstvích a jejich pohledem na lidi s vrozenými vadami.

Národní koordinátor Keňské albinotické společnosti Mwaura M. Isaac se narodil jako albín a má rozsáhlé zkušenosti s riziky, kterým jsou albíni denně vystavováni. Říká, že v Tanzanii mnoho kmenových společenství stále věří, že lidé postižení albinismem jsou nadpřirozeného původu a že části jejich těl mohou sloužit šamanům při přípravě zázračných léčivých směsí.

V letech 2007 až 2009 se objevila řada děsivých zpráv o zabíjení albinotických jedinců v Tanzanii, které vyvolaly mezinárodní pozornost z důvodu hrubého porušování lidských práv této okrajové menšiny. Vláda Tanzanie byla přinucena reagovat a rychle zahájila varovnou a osvětovou kampaň, vedle toho také jmenovala několik albínů do vysokých státních funkcí.

Nádavkem tanzanijské soudy uvalily tvrdé tresty na šamany, kteří byli shledáni vinnými v účasti na zabití a čtvrcení albínů. Vláda také zakázala výraz "zeruzeru", krajně opovržlivé označení osob trpících albinismem.

Jiné pověry a mýty o albínech zahrnují také bizarní a falešné představy, jako například že albíni mají kočičí oči, nebo že jsou lékem proti AIDS. Stačí se s nimi pomilovat.

Mwaura vzpomíná na incident, který se stal v Keni roku 2010 a šokoval celou zem. Mladého Keňana Robinsona Mukhwanu trpícího albinismem vylákal jeho vlastní přítel pod záminkou výhodného zaměstnání na cestu do sousední Tanzanie. Důvěřivý Robinson jen o vlásek unikl smrti, když ho tanzanijská policie v poslední chvíli zachránila před vraždou a následným čtvrcením za účelem dalšího prodeje.

Mwaura nám vypráví tyto příběhy s bolestí v očích a podotýká, že ačkoliv se většina vražd odehrála v Tanzanii a Burundi, jsou albíni v Keni také reálně ohrožováni. "Vzpomínám si, jak jsem jednou vyslechl u benzínové pumpy tady v Nairobi rozhovor dvou mužů, kteří se domlouvali, jak zavraždí nějakého albína, a jak jsem se třásl strachy. A několikrát, když jsem šel po ulici, jsem jasně slyšel lidi říkat ´hele támdle dou peníze´, což byla zřejmá narážka na vzkvétající obchod s našimi tělesnými pozůstatky."

Podle Mwaury Keňa zaostává v porovnání se svými sousedy Tanzanií a Ugandou, které významně zpřísnily zákony na obranu práv lidí stižených albinismem. Incidenty v Tanzanii přinesly také něco pozitivního, rodiče a celá společnost dostala tvrdou lekci a nyní si dobře uvědomují, jakému nebezpečí albíni čelí. Mwauru mrzí, že Keňská albinotická společnost trpí nedostatkem zázemí i financí a nemůže poskytovat přiměřenou podporu lidem s albinismem tak, aby mohli vést důstojný život.

Neexistuje ani žádná linka důvěry či rychlé pomoci, kam by se mohli albíni v případě nouze obrátit. Přesto bylo dosaženo jistých úspěchů, například program právní pomoci, ochranný krém proti slunci zdarma a vyšší prezence albinotických dětí ve školách. Zvlášť pyšný je Mwaura na úspěšné přípravy a organizaci prvního dne albinismu v Keni, jehož oslavy připadly na 4. květen roku 2011.

Den albinismu především upozornil na přetrvávající problém a Mwaura doufá, že se stane pravidelnou každoroční součástí kalendáře. I když nemá k ruce žádné oficiální statistiky, Mwaura odhaduje, že počet albínů v Keni kolísá kolem třiceti tisíc. Na závěr zdůrazňuje, že bez seriózních výzkumů vláda této okrajové skupině nedokáže pomoci.

popisek fotografie

Národní koordinátor Keňské albinotické společnosti Mwaura M. Isaac. Foto: Rosa Parks

 Other Language Versions

SNS logo
  • Website Design