print logo
  • Username:  
    Password:  

Indie vítězí v boji s obrnou, nikoliv s chudobou

 INSP 24 February 2019

Největší demokracie na světě překračuje jeden milník za druhým, po rekordně vysokém ekonomickém růstu teď přichází na řadu vymýcení obrny. Z hlavního města informačních technologií Bangalore, ve kterém miliony mladých Indů pokouší štěstí, přináší reportáž Danielle Batistová. (1359 Words) - By Danielle Batist

Share

SNS_India eradicates polio not poverty 1

Nagma Sultana (15) in front of the family’s small room in the Bangalore slums. She wears a calliper to support her polio-affected leg. Left in the photo is Nagma’s mother, who runs the household alone.Photo: Simon Murphy

SNS_India eradicates polio not poverty 2

Nagma Sultana (15) in front of the family’s small room in the Bangalore slums. She wears a calliper to support her polio-affected leg. Left in the photo is Nagma’s mother, who runs the household alone.Photo: Simon Murphy

SNS_India eradicates polio not poverty 3

Nagma Sultana (15) in front of the family’s small room in the Bangalore slums. She wears a calliper to support her polio-affected leg. Left in the photo is Nagma’s mother, who runs the household alone.Photo: Simon Murphy

SNS_India eradicates polio not poverty 4

Nagma Sultana (15) in front of the family’s small room in the Bangalore slums. She wears a calliper to support her polio-affected leg. Left in the photo is Nagma’s mother, who runs the household alone.Photo: Simon Murphy

SNS_India eradicates polio not poverty 5

Nagma Sultana (15) is part of the last generation in India to live with polio. The disease got officially eradicated in January 2012.Photo: Simon Murphy

SNS_India eradicates polio not poverty 6

Nagma Sultana (15) is part of the last generation in India to live with polio. The disease got officially eradicated in January 2012.Photo: Simon Murphy

SNS_India eradicates polio not poverty 7

Nagma Sultana (15) in front of the family’s small room in the Bangalore slums. She wears a calliper to support her polio-affected leg.Photo: Simon Murphy

SNS_India eradicates polio not poverty 8

Vimalashree Ramamurthy in the doorway of her family’s home in the Bangalore slums. She got polio when she was just four months old. It affected her left leg, which means she was unable to walk throughout her childhood.Photo: Simon Murphy

SNS_India eradicates polio not poverty 9

Vimalashree Ramamurthy outside her family’s home in the Bangalore slums. She got polio when she was just four months old. It affected her left leg, which means she was unable to walk throughout her childhood.Photo: Simon Murphy

SNS_India eradicates polio not poverty 10

Vimalashree Ramamurthy in her local temple in the Bangalore slums. She prays every day for her life to get better.Photo: Simon Murphy

SNS_India eradicates polio not poverty 11

Vimalashree Ramamurthy in her local temple in the Bangalore slums. She prays day for her life to get better.Photo: Simon Murphy

SNS_India eradicates polio not poverty 12

4. A mother carries her disabled son along whilst underway to fetching water in Bangalore. An estimated 17 million disabled people in India do not receive support like mobility aids.Photo: Simon Murphy

SNS_India eradicates polio not poverty 13

APD programme manager Gopinath Krishnapur says that although some diseases, including polio, are now under control in India, the number of other disabilities is still growing.Photo: Simon Murphy


Když patnáctiletá Nagma Sultana vstupuje do malého bytu o jednom pokoji v horním patře, plaše se usmívá. V místnosti je cítit nedaleká veřejná stoka. Špinavé betonové zdi nemají okna; jediné světlo sem přichází z dveří otevřených do úzké chodby. Studená kamenná podlaha je částečně přikrytá tenkou rohožkou, zbytek pokoje je prázdný, nic jiného v pokoji není. Zato je poměrně dobře slyšet divoký hluk z ulice. O takových podmínkách k životu politici ani investoři nemluví, když prohlašují toto město za indické Silicon Valley. Nagma a další dva miliony Bangalořanů takhle ale bydlí.

Nagma má navíc ztíženou situaci, protože trpí obrnou v levé noze. Lézt o berlích každý den úzkým schodištěm je nekonečné trápení obzvláště, když jste omezeni v pohybu také burkou. Jako muslimka si musí pokaždé, když jde ven, obléknout všezakrývající závoj sahající až po paty. Ten přirozeně skrývá i její postižení. "Občas do mě lidé strkají, třeba v tlačenici na zastávce autobusu, a já málem upadnu. Nevidí, že jsem hendikepovaná, když mám na sobě burku." Pět povinných modliteb vkleče denně, které ukládá Korán, je také smutnou výzvou: "S dlahou na noze si nemůžu kleknout a pokaždé si ji sundávat hodně bolí."

Nagma patří v Indii k poslední generaci, která vyrostla s obrnou. Po desetiletích boje s virem se Indie minulý měsíc zařadila na seznam zemí, kde byla dětská obrna vymýcena. Ještě v roce 2009 měla Indie největší počet případů obrny na světě, ale po uplynutí dvanácti měsíců bez zaznamenaného nového případu je choroba oficiálně poražena. A protože země, kde se obrna ještě vyskytuje, zbývají už pouze tři - Afghánistán, Pákistán a Nigérie, bude snad brzy možné považovat obrnu za nemoc minulosti.

Nicméně u mladých pacientů, jako je Nagma, obrna ještě významně ovlivní jejich budoucnost. "V naší kultuře se dívky obvykle vdávají v šestnácti. Ale kdo by o mě stál? Když lidé vidí mou nohu, myslí si, že mě trestá Alláh. Má rodina za mě bude muset zaplatit větší věno." Ačkoliv v Indii je placení věna od roku 1961 zakázáno, je to stále běžný postup. Rodiny nevěst, které si nemohou dovolit platit nezřídka vysokou sumu jako věno, jsou vystaveny obtěžování a někdy i pohrůžkám násilí ze strany příbuzných ženicha. Skupiny bojující za ženská práva uvádějí, že každoročně je zavražděno 25 000 nevěst, které nemohou zaplatit požadovanou částku.

Nagma se nakazila virem dětské obrny ve věku pouhých devíti měsíců. Otec odešel od rodiny, když byla batole, a zanechal matku, aby se sama starala o pět dcer a dva syny. Zápasili o přežití, na vyšetření v nemocnici neměli peníze, tak se matka malé Nagmy uchýlila k tradiční medicíně a léčebným metodám. "Brávali mne do Dargá chrámu (súfiské svatyně, pozn. ed.) asi sto kilometrů autobusem. Lidé s nemocemi tam za úplňku a za půlměsíce konají náboženské poutě. Udělali za mě hodně rituálních modliteb, nohu mi masírovali olejem a rodina držela šestnáctidenní půst. Věřili, že mne tak vyléčí."

Zatímco město kolem ní procházelo největší proměnou ve své historii, dětství Nagmy bylo nepřetržitou bitvou o přežití. "Nemohla jsem chodit do školy, protože jsem nemohla chodit. Děti v sousedství na mě různě pokřikovaly, třeba mrzáku, a když skákaly přes švihadlo, smály se mi, že já nemůžu. Z toho mi bylo opravdu smutno."

Jako domácnost s jedním rodičem má rodina stěží postačující příjem. "Má matka a sestry od rána do večera prodávají dosu (křupavé pikantní placky), za den si vydělají 30 až 40 rupií (méně než 15 Kč). Já pomáhám válet vonné tyčinky, tím vydělám 10 rupií denně. K jídlu máme jenom placky, žádnou zeleninu, ovoce ani maso. Někdy se pouze napijeme vody a jdeme spát. Na otce se zlobím, že se o nás nestará, ale máme štěstí, že máme takovou mámu, jakou máme. Když není dost jídla pro všechny, dá nám svou porci a sama nejí."

Sdružení lidí s postižením sídlící v Bangalore odhaduje, že v celé zemi žije 6%, tedy 72 000 000 obyvatel se zdravotní vadou. Podle údajů z celostátního průzkumu kolem 29 000 000 z nich trpí fyzickým postižením, zbylých 43 000 000 mentální poruchou. Manažer programu APD Gopinath Krishnapur říká, že ačkoliv některé choroby včetně dětské obrny jsou nyní pod kontrolou, počet jiných postižení stále roste. "Přibývá lidí s poraněním míchy, často následkem pracovních úrazů. Také se setkáváme s mnoha novými případy vrozených vad, počítaje v to poškození při porodu a genetické choroby způsobené podvýživou matek v těhotenství."

Krishnapur říká, že práce, kterou charita vykonává, se stěží dotkne povrchu problémů, kterými země strádá. "Podpora je dostupná pouze v několika velkých městech, kde jsou aktivní nevládní organizace. Přes šedesát procent lidí stižených tělesnou vadou potřebuje nějakou formu pomoci, aby přežili." Poskytnout pomoc 17 400 000 Indům, kteří ji naléhavě potřebují, aby zvládli své postižení a extrémní chudobu, je složitý a obrovský úkol. Vedle základní nutné péče je také zapotřebí udělat hodně práce v oblasti začlenění postižených do společnosti. "Jednou z velkých výzev, které před námi stojí, je vytvořit pro ně bezbariérové prostředí. Požadavky na volný pohyb zatím splňuje pouhých deset procent veřejného prostoru."

Předtím, než Nagmu v jejím slumu navštívil terénní pracovník Sdružení lidí s postižením, nevycházela z domova a byla zcela odkázaná na matku. Díky zdravotním pomůckám, jako jsou berle a ortézy, se může nyní samostatně pohybovat a chodit do školy. Sdružení lidí s postižením, které je podporováno skotskou charitativní organizací SCIAF, proškolilo Nagminy učitele a pomohlo její negramotné matce vyplnit žádost o invalidní důchod. I když činí pouhých 400 rupií (přibližně 150 Kč) měsíčně, jsou to peníze, které nakonec rozhodují, zdali rodina bude, nebo nebude jíst. V kurzech pro rodiče dětí s postižením se Nagmina matka také naučila pochopit její tělesnou vadu a teď jí pomáhá s fyzioterapií.

Budoucnost rodiny Sultánových je ale stále nejistá. Místnost, v které bydlí, patří příbuzným otce, který odešel, a ti nyní vyhrožují, že Nagmu a její rodinu vystěhují kvůli neplacení nájemného. "Jenom bůh ví, kam půjdeme." Povzdychne si Nagma a zahledí se vzhůru k nebi.

Navzdory modernizaci města Bangalore se postoje jeho obyvatel k postiženým v zásadě nezměnily. Zpráva Světové banky tvrdí, že "sociální postoje a stigmatizace hrají podstatnou roli v omezování příležitostí pro lidi s tělesnou vadou k plnému začlenění do společenského a ekonomického života, často dokonce i ve vlastních rodinách." V průzkumech, prováděných pro potřeby Světové banky, kolem poloviny dotázaných domácností uvedlo, že tělesné postižení je boží trest. Dále zpráva dospěla k závěru, že zejména ženy s tělesnou vadou čelí nesčetným dodatečným potížím.

Vimalashree Ramamurthy, 23, zná potíže zblízka a z vlastní zkušenosti. Už jako dítě se ve slumech Bangalore cítila s obrnou jako vyděděnec. "Škola mi naháněla hrůzu, spolužáci mě tam mučili. Strkali do mě tak, že jsem kvůli své noze padala na zem a nikdy mi neříkali jménem, vždycky jenom mrzáku. Pořád jsem plakala. Byla jsem tak vyděšená a zoufalá, že jsem se chtěla zabít."

Situace doma není o mnoho lepší. Její otec za ni odmítá jakoukoliv odpovědnost. "Je hrozný opilec. Mockrát už sliboval, že toho nechá. Jednou se vydal na pouť do Keraly a na čas nás přestal bít, ale pak to začalo všechno znova. Ani policie, když ji zavoláme, nic neudělá. Je to můj otec a tak proti němu nemůžu podnikat žádné kroky. Jsme jedna rodina a je to náš problém."

Stejně jako mnoho dalších postižených dívek v Indii, Vimalashree má obavy, že se nevdá. Bojí se, že muži ji nebudou správně hodnotit. "Lidé si myslí, že jsme hloupé, jenom proto, že máme tělesnou vadu." A příklad vlastního otce ještě prohlubuje její strach: "Nechci se vdát, protože v hlavě mám pořád, co dělal táta. Čekám, že muž, kterého si vezmu, mě bude také bít, a to nechci."

S pomocí Sdružení lidí s postižením si Vimalashree nedávno vyřídila dočasné zaměstnání jako asistent účetního v jedné velké společnosti. I když teď může živit celou svou rodinu, obavy o budoucnost ji neopouštějí. "Denně strávím čtyři hodiny dojížděním ze slumu do kancelářského centra a někdy mě v autobuse obtěžují. Snažím se pracovat, jak nejlépe dovedu, ale vím, že ta práce skončí. Každý den se modlím, aby se věci zlepšily, ale nejsem si jistá, jestli se to stane."

Popisky k fotografiím

1-4. Nagma Sultana (15) v bangalorském slumu před místností, kde žije se svou rodinou. Na noze nosí ortézu, aby mohla lépe chodit. Nalevo na fotografii její matka, která pečuje o domácnost sama. Foto: Simon Murphy

5, 6. Nagma patří v Indii k poslední generaci, která vyrostla s obrnou. Nemoc byla oficiálně vymýcena v lednu 2012 Foto: Simon Murphy

7. Nagma Sultana (15) v bangalorském slumu před místností, kde žije se svou rodinou. Na noze nosí ortézu, aby mohla lépe chodit. Foto: Simon Murphy

8-9. Vimalashree Ramamurthy před dveřmi svého domova v bangalorském slumu. Obrnou se nakazila, když jí byly pouhé čtyři měsíce. Nemoc napadla její levou nohu, takže od dětství nemohla chodit. Foto: Simon Murphy

10, 11. Vimalashree Ramamurthy v místním chrámu v bangalorském slumu. Modlí se, aby měla lepší život. Foto: Simon Murphy

SNS logo
  • Website Design