print logo
  • Username:  
    Password:  

Prchající uprchlíci v Malawi

 INSP 22 March 2019

Být uprchlíkem v Malawi je podobné, jako být vězněm. Uprchlíci, nezávisle na tom, kolik let zde strávili, nemají dovoleno žít ani pracovat mimo tábor Dzaleka, jediný oficiální tábor pro uprchlíky v zemi. Život v tomto přeplněném táboře je drsný a příležitostí málo, tak se řada obyvatel rozhodla z tábora uprchnout a žít na svobodě v ilegalitě. (1143 Words) - By Jorrit Meulenbeek

Share

SNS_Malawi refugees escaping their refuge 1

Refugees at Dzaleka camp in Malawi collecting their monthly ration of maize and oil, provided by the World Food Programme. As they are not allowed to work or venture outside the camp, many refugees have to rely on this.Photo: Jorrit Meulenbeek

SNS_Malawi refugees escaping their refuge 2

Youth at Dzaleka camp hanging around in front of one of the camps small shops. While NGO’s have started schools there, they struggle to accommodate the ever growing number of people.Photo: Jorrit Meulenbeek

SNS_Malawi refugees escaping their refuge 3

A back street in the centre of Dzaleka refugee camp, Malawi. The camp looks like a normal town in most places, with the exception that people are not allowed to venture outside.Photo: Jorrit Meulenbeek

SNS_Malawi refugees escaping their refuge 4

Because monthly food rations are not enough to live a comfortable life, many refugees at Dzaleka camp, Malawi, have started a small business to make some extra income.Photo: Jorrit Meulenbeek

SNS_Malawi refugees escaping their refuge 5

With no perspective of finding a job, many young men at Dzaleka refugee camp in Malawi spend their days hanging around at one of the bars.Photo: Jorrit Meulenbeek

SNS_Malawi refugees escaping their refuge 6

Playing pool using a makeshift table, bamboo reeds and marbles is one of the favourite pastimes of children at Dzaleka refugee camp in Malawi. The tables are operated by older children, who charge their friends for every game to make some money.Photo: Jorrit Meulenbeek

SNS_Malawi refugees escaping their refuge 7

Rwandan refugee Leopold Bantubino has stayed at Dzaleka refugee camp in Malawi for over 15 years now. He is content with life at the camp, but worries about the lack of future perspectives for his five children.Photo: Jorrit Meulenbeek

SNS_Malawi refugees escaping their refuge 8

Refugees at Dzaleka camp in Malawi collecting their monthly ration of maize and oil, provided by the World Food Programme. As they are not allowed to work or venture outside the camp, many refugees have to rely on this.Photo: Jorrit Meulenbeek

SNS_Malawi refugees escaping their refuge 9

John visiting friends at Dzaleka refugee camp in Malawi, where he used to live before he escaped the camp. Perceived as being more successful because he lives outside the camp, he is expected to bring some money for his friends and relatives there whenever he visits.Photo: Jorrit Meulenbeek

SNS_Malawi refugees escaping their refuge 10

Children playing with an oxcart at Dzaleka refugee camp in Malawi. While NGO’s have started schools there, they struggle to accommodate the ever growing number of children.Photo: Jorrit Meulenbeek

SNS_Malawi refugees escaping their refuge 11

Dzaleka refugee camp in Malawi is spread out over a desolate hilltop in the middle of nowhere. Residents who have stayed here for many years have managed to construct permanent houses.Photo: Jorrit Meulenbeek

SNS_Malawi refugees escaping their refuge 12

A Rwandan shopkeeper at his shop in Lilongwe, Malawi. Because refugees are officially prohibited from working outside the refugee camp, he is continuously at risk of being arrested.Photo: Jorrit Meulenbeek

SNS_Malawi refugees escaping their refuge 13

A refugee from Rwanda in front of his small house at Dzaleka refugee camp in Malawi. For people like him, who were used to doing some small farming in the village at home, life at the camp is not much different.Photo: Jorrit Meulenbeek

SNS_Malawi refugees escaping their refuge 14

Youths socializing around one of the water pumps at Dzaleka refugee camp, Malawi. With limited access to higher education and no real future perspectives, many just hang around doing nothing.Photo: Jorrit Meulenbeek

SNS_Malawi refugees escaping their refuge 15

Rwandan refugee Leopold Bantubino has stayed at Dzaleka refugee camp in Malawi for over 15 years now. He is content with life at the camp, but worries about the lack of future perspectives for his five children.Photo: Jorrit Meulenbeek


Když se Johnův vůz blíží ke kontrolnímu stanovišti policie, na silnici se objevuje ozbrojený voják a rukou naznačuje, ať zastavíme. John stahuje okénko, aby se důstojník mohl podívat do kabiny auta a prohlédnout si všechny uvnitř. Dnes naštěstí nemá mnoho otázek a po krátkém rozhovoru nás nechává projet.

Tak vjíždíme do jediného uprchlického tábora v republice Malawi, jménem Dzaleka, přibližně hodinu cesty vozem z hlavního města Lilongwe. Tady býval Johnův domov, když do země před lety přišel jako uprchlík z Rwandy. Teď už v táboře nežije, i když papírově stále ano. Proto sem také dnes vážil cestu, aby si vystál celodenní frontu na měsíční příděl potravinové pomoci pro něj a jeho rodinu - obrovský ranec kukuřice.

"Kdybych si pro ni nepřišel, vymazali by moje jméno ze seznamu," vysvětluje John. "Když se neukážete, považují vás za odstěhovaného, takže přijdete o status uprchlíka."

John je jedním z neznámého množství uprchlíků, kteří porušují malawijské zákony tím, že žijí mimo tábor.  I když Republika Malawi podepsala Úmluvu OSN o uprchlících z roku 1951 a tím se zavázala přijímat uprchlíky ze zahraničí, vyhradila si určité zákazy omezující mimo jiné uprchlíkům svobodu pohybu, právo na práci a právo na vlastnictví.

Vězněný uprchlík

Dzaleka, rozkládající se na opuštěném vrcholku kopce, bývala kdysi vězením s nejvyšší ostrahou určeným pro oponenty diktátora Hastingse Kamuzu Bandy. V uprchlický tábor se změnila počátkem osmdesátých let, kdy bylo třeba zachytit vlnu uprchlíků z válkou rozvráceného Mozambiku. Později přibyli také uprchlíci z Burundi, Rwandy a Konga.

Ačkoliv bylo původně projektována pro čtyři tisíce obyvatel, podle statistiky z roku 2010 zde nyní přebývá téměř třináct tisíc lidí a každý den přicházejí další z Konga a Somálska.

Na první pohled je Dzaleka snadno zaměnitelná s běžným malawijským městem a to včetně tržnic, barů, jídelen a obchůdků. Jediné, co tomu nenasvědčuje, je pestrá směsice národností, tradičních oděvů a cizích jazyků na ulicích.

Dnes už to tady nevypadá jako ve vězení. I když je cesta k táboru někdy střežená ozbrojenými vojenskými hlídkami, překonat kontrolní stanoviště není obtížné. Nikde nejsou žádné ploty ani brány, pouze kolem správních budov.

Ale mnoha jeho obyvatelům, přestože jsou vděční za přijetí v Malawi, jako vězení stále připadá.

"Chtěl bych systém, v kterém bychom mohli být svobodní," říká šestatřicetiletý Michael Mahoro z Rwandy. Když byla válka v jeho vlasti oficiálně ukončena, zkoušel žít doma, ale necítil se tam bezpečně. Několik let strávil v Kongu a pak v roce 2003 přišel sem.

"Doma ve Rwandě jsem chodil do školy, mám diplom z manažmentu lidských zdrojů, ale tady v Malawi mi nedovolí pracovat," líčí své trápení.

Teď pracuje v táborovém baru, kde si může vydělat alespoň nějaké peníze. Opatruje dvě malé děti, které jeho otčím opustil. "Jídlo, které dostáváme, nám nestačí, musíme si ještě shánět sami, jinak bychom nepřežili."

Roaming zdarma, život ve strachu

I když mu omezené možnosti v táboře vadí, Mahoro se bojí odejít a hledat práci venku, jako to udělal John a řada dalších. "Je to velké riziko. Jakmile opustíte tábor, musíte být stále ve střehu. A když dáte peníze do nějakého obchodu, nikdo za nic neručí, za jediný den můžete přijít o všechno."

V tomto ohledu měl John štěstí. Od roku 2003, kdy z tábora odešel a vydal se žít na vlastní pěst, ho ani jednou nechytili. I když jednou měl namále, jel v rámci svého zaměstnání provést servis kulečníkových stolů, když ho zastavili policisté a chtěli doklady. Naštěstí se mu po krátké diskuzi podařilo policisty uplatit.

Jiní ale takové štěstí nemají. Během překvapivých zátahů organizovaných imigrační policií je několikrát do roka zatčeno mnoho imigrantů na potulce. Johnův přítel Makambo, který stejně jako řada jiných Rwanďanů provozuje obchůdek v Lilongwe, byl od roku 2005, kdy odešel z tábora, zatčen už čtyřikrát.

"Když přišli poprvé, byl jsem ve svém obchodě. Chtěli povolení, které jsem neměl, tak jsem tenkrát strávil čtrnáct dní ve vězení."

"Jakmile vás uvězní pro nedovolený pohyb, nemáte možnost se hájit," vysvětluje Makambo. "Můžete akorát doufat, že vaši přátelé venku zalarmují UNHCR (Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, pozn. ed.). Ti mají záznamy o uprchlících, kde si vás najdou a vyjednají vaše propuštění."

Malá naděje na změnu

Lidé jako John nebo Makambo cítí, že nemají na vybranou. Odmítnout riziko a zůstat v táboře, kde mohou pouze sedět a čekat na zázrak, je pro tyto rodilé obchodníky tou horší variantou.

K problému se také vyjádřil předcházející zástupce komisaře Willy Gidala. Podle něj tito uprchlíci tím, že porušují pravidla, urážejí svého hostitele. "Měli by si vážit malawijské pohostinnosti a nekazit vztah k poctivým uprchlíkům," řekl.

Dokud bude mít vláda Malawi potíže s uspokojováním základních potřeb vlastních občanů, jako jsou zaměstnanost, vzdělání a střecha nad hlavou, je nepravděpodobné, že by měnila svou politiku v otázce uprchlíků.

Leopold Bantubino (58) žije v táboře přes patnáct let. Má tady malý krámek, kde právě smaží brambůrky. Na návrat do rodné Rwandy nemyslí.

"Nikdy jsem neuvažoval o tom, že bych z tábora odešel," říká a obrací přitom plátky brambor na pánvi. "Mně tábor stačí." Jiné je to ale s jeho pěti dětmi, z nichž dvě ve Rwandě nikdy nebyly, jejich vyhlídky mu dělají starosti.

"Mohu jenom doufat, že nás jednoho dne přesídlí do jiné země, kde mé děti budou moci chodit do škol. Myslím, že jedině takhle se pro nás může něco změnit."

 Other Language Versions

SNS logo
  • Website Design